Tajemné poselství v kameni III.

1. U p. Skřivánka mi bylo řečeno, že jde o zrušené torzo kříže ze Slušovic, který dostal od p. Miroslava Pokorného, jež měl ve Slušovicích fotoateliér.
2. Fotograf  Pokorný sbíral různé staré věci, které rád využíval při své práci. Matně si vybavuje, že se v roce 2005 bavil s někým z technických služeb ve Slušovicích o tomto kříži. Jeho torzo měli složit jeden den u něj ve fotoateliéru, když právě nebyl doma, aby si to zjednodušili. Dlouho leželo u něj a nemohl pro takovou věc najít využití, přestože mu to bylo líto. Proto uvítal, když v roce 2010 projevil o tento kámen zájem p. Skřivánek ze Zlína.
3. V únoru 2009 začíná místostarostka Slušovic p. Blanka Lisowská usilovat o úpravu cesty k Rakovskému kříži s vysázením lip a instalováním křížové cesty. V dokumentech se mluví o rakovském kříži jako o torzu. Dochoval se pouze sokl a podstavec, do něhož byl dříve začepovaný litinový kříž. Dříve však, než se celá akce spustila, kříž opravili farníci pod vedením p. Karla Skočovského.
4. Karel Skočovský v mládí často chodíval k tomuto kříži a od jeho opravy se účastní na Velký Pátek každý rok modlitební křížové cesty. V minulosti pracoval u technických služeb ve Slušovicích a vzpomněl si, že Rakovský kříž opravoval dvakrát. Jednou někdo zlomil litinový kříž, který chlapi znovu svařili a upevnili na podstavec. Podruhé zjistil, že kříž někdo odnesl, domluvil se proto s p. Pilařem, správcem hřbitova a ten mu věnoval jiný litinový, polámaný kříž, který byl uložen ve sklepě OÚ Slušovice a pocházel někde z okolí. Údajně byl zničen při Barum Rallye.  Ten opět svařili a s p. Macíkem, Chromkem, Šťastným a Dubovským jej instalovali na podstavec do dnešní podoby. Dokonce si vzpomněl, že když se vraceli zpět, tak jej u dostihové dráhy zastavila Policie a vyslýchala, odkud tento litinový kříž získal. O kameni s latinským nápisem však p. Skočovský nic nevěděl, nebo si nevzpomněl. 
5. V Rakové bydlí bývalý starosta p. Josef Lošák. Ten vzpomínal, že kříž byl poničen mnohokrát snad až 4 krát.  Nešlo ani tak o náboženské třenice, jako spíš o vandalismus. Kříž prý zlomili mladíci z Rakové, kteří se vraceli ze zábavy z Veselé. Ve škole dokonce byli za to řešeni a dostali důtku a peněžitý trest.  Také si vzpomněl, že v minulosti byl asi kříž větší, než je dnes. U kříže byly i lavičky s květinami, které zde instaloval Agrokombinát Slušovice. V roce 1992 se však zde točil nějaký film a po skončení zůstaly lavičky polámané.

Ke kříži se vážou i další události veselé i tragické, které se tu v minulosti staly. Například zde po porážce rakouských vojsk r. 1866 tábořili vojáci, které překvapily pruské jednoty. Rakušáci prý utíkali tak rychle, že nechali všechno u kříže, jídlo, zbraně a všechny věci. Toho využili místní občané z Rakové a aspoň se jednou po dlouhé době pořádně najedli.

Cesta kolem kříže byla hlavní spojnicí mezi Vizovicemi a Holešovem, toho při 2.svět. válce chtěli využít Němci, aby zastavili postupující ruské jednotky. Rusové je však obešli s pomocí místních přes Neubuz. Na konci války byl na jedné z lip u kříže oběšen partyzány rakovský hospodský Ferdinand Oškera, za údajnou pomoc Němcům. Pravděpodobně však šlo více o majetek a hospodu, než o kolaboraci. Dodnes chodí kolem kříže každoročně procesí z Valašských Klobúk na Hostýn. V minulosti dokonce chodívali i s kapelou.

6. Kronikář a spisovatel z Rakové- Zádveřic Ing. Jan Zetěk, autor mnoha regionálních a historických publikací, dlouhá léta vedl časopis Region Podřevnicko. Když jsem s ním hovořil o Rakovském kříži uvědomil si, že něco někde má. Asi za necelý týden jsem od něj obdržel dopis, ve kterém bylo několik materiálů týkajících se kříže. Nejzajímavější byly články, z nichž první v r. 1993 popisuje zničení laviček u Rakovského kříže a druhý s názvem „Dokonáno“ z r. 1994 uvádí vandalské řádění, kterému padl za oběť právě  Rakovský kříž. Nejcenější na tomto článku je fotografie (špatné kvality), která ukazuje místo kříže. Je zde jasně patrný podstavec i sokl mezi dvěma lipami, o nějž je opřený litinový kříž a kousek vedle úzký, podlouhlý kámen, který byl nepochybně součástí celého kříže. Tento kámen s velkou pravděpodobností je právě kámen s latinským nápisem.

Všechny tyto informace, které jsem získal v terénu, ukazují na to, že kámen byl původní součástí Rakovského kříže, který byl v roce 1994 zničen vandaly. Kámen byl později odvezen k fotografovi Pokornému do Slušovic a od něj jej získal p. Skřivánek ze Zlína. Celý kříž byl obnoven p. Skočovským, ale za dlouhou dobu, kdy byl kříž zničen si už nikdo nevzpomněl na jeho kamennou součást s nápisem.

Abych měl úplnou jistotu, spojil jsem se s PhDr. Alešem Naňákem, který se věnuje křížům a památkám v celém Zlínském kraji. Když jsem mu vysvětlil celý problém a ukázal mu kopií seznamu křížů z r. 1844, potvrdil mi mé přesvědčení, že se skutečně jedná o fragment Rakovského kříže a chybu v dataci kříže udělal před 177 lety slušovický děkan Fiala. Historické prameny hovoří velmi shodně o tom, že slušovický farář P. Karel Josef Bezruč nechal postavit 3 kamenné kříže, z nichž jeden byl u kostela, druhý na křižovatce k Březové a třetí právě na cestě k Rakové. Datum jeho postavení uvádí ve své knize „Dějiny městečka Fryštáku a far, které dříve do Fryštáku náležely“  P. Jan Drábek  jako r. 1742. V latinsky psané kronice slušovské farnosti uvádí P. Bezruč datum postavení 14. srpna 1742. Dokonce se nám zachovalo i datum jeho posvěcení a to 21. května 1743. Z latinského nápisu vyplývá, že byl poničen bleskem a r.1774 znovu postaven Josefem Elšíkem. Pravděpodobně se jedná o slušovického ševce, který se později stal zedníkem, jak se o něm zmiňuje  Rudolf Hurt v knize Dějiny Slušovic. Radomír Kališ v knize „Kapitoly z dějin farnosti Slušovice“ popisuje dále tento kříž, že na něm bylo umístěno na plechu malované Kristovo tělo. Podobný kříž asi o 20 let starší se nám zachoval v Řetechově u Luhačovic a patří vůbec k nejstarším křížům ve Zlínském kraji.

Z dalších archivních dokumentů vyplývá, že jej nechali postavit dobrodinci ze Slušovic a Vizovic. A jaký to mělo důvod? Čistě historicko-náboženský. Katolická církev po dlouhé době náboženských zmatků a bouří, které v rámci valašského povstání velmi těžce zasáhly Vizovicko a Zlínsko, získávala stále větší vliv a snažila se dokončit proces rekatolizace i mezi odbojnými Valachy. Kříže měly jasně všechny poutníky upozorňovat na to, že vstupují na území, kde má hlavní slovo v otázce víry právě katolická církev. Proto byly podle p.Naňáka stavěny na začátku a na konci obce u cest, kde všichni procházeli. Vzhledem k tragickému skonu svého předchůdce P. Martina Řepky, který zemřel na následky utrpení způsobenými pruskými vojsky, je pochopitelné, že se P. Bezruč snažil i tímto způsobem vložit pod ochranu Boží svou novou farnost Slušovice.