Kostel sv. Josefa

Lukovský farní chrám sv. Josefa, spolu s vedlejší budovou fary, je významnou kulturní památkou a výraznou dominantou obce, kterou stojí za to  navštívit a pozorně si ji prohlédnout.

Jde o prostou, ale působivou empírovou architekturu, napodobující svou členitostí barokní prvky. Kostel má jednu loď, presbytář s okrouhlou apsidou a věž vestavěnou do průčelí. Délka = 28,45 m, šířka = 11,37 m,výška věže = 27m a výška po římsu = 9,50 m.

Z historie hradu a lukovské osady

Obec Lukov se rozkládá v údolí pod středověkým strážním hradem stejného jména. První písemný doklad o hradu je zmínka o lukovském kastelánovi z r. 1219.

Hrad Lukov byl založen jako opěrný bod v případě nepřátelského postupu pohraničními průsmyky z Uher. Původně byl majetkem zeměpanským, posléze byl dán do zástavy a znovu vykoupen Karlem IV., markrabětem moravským. Posledními majiteli hradu do r. 1945 byl rod Seilern-Aspang .

Lukovský hrad již nevyhovoval podmínkám bydlení šlechty a tak od roku 1773 sídlil v obci jen vrchnostenský úřad a hospodářská správa. V první polovině 19. století byl na pozemcích Štípy a Kostelce postaven barokní zámek Lešná.

Avšak určité vědomí, že lukovská vrchnost přece jenom patří do Lukova, vedlo Josefa Jana hraběte Seilern-Aspang nejprve ke zřízení kaplánky, následně stavby kostela, později ke zřízení samostatné fary a duchovní správy.

Josef Jan hrabě Seilern-Aspang se narodil ve Vídni 25. srpna 1752 a zemřel rovněž ve Vídni 26. června 1838.

Historie zřízení kostela v obci Lukov, jeho výstavba

Dne 25. srpna 1810 byl položen a posvěcen základní kámen ke stavbě katolického kostela v Lukově na obecní parcele č. 4.

V měsíci září se začalo se stavbou kostela podle nákresů a návrhů zednického mistra Martina Galůšky z Holešova. Stavebníkem a donátorem byl Josef Jan hrabě Seilern-Aspang (1752 – 1838).

 V měsíci srpnu 1813 byla na věži kostela výšky 27m vztyčena cibulovitá báň, která měla bílou makovici a nad ní prstenec. Nad bání byl připevněn železný kříž a bleskosvod.

Po dokončení zednických a tesařských prací byla v r. 1814 ke kostelu na severní straně přistavěna sakristie. Věž, střecha kostela i sakristie byly pokryty šindelem.

K posvátnému účelu byl lukovský kostel odevzdán benedikcí – požehnáním, kterou 25.srpna 1814 vykonal Martin Rektořík, víceděkan a farář v Kralicích.

Kostel udržovala lukovská vrchnost jako jeho patron do rozpadu lukovského velkostatku.

Slavnostně byl kostel vysvěcen 19.října 1930 světícícm biskupem olomouckým Msgre. Janem Stavělem.

(Poděkování panu Josefu Julinovi a panu Milanu Přívarovi za zpracování historie kostela)